Praha hotely, ubytování a informační stránky
Praha hotel, apartmán, pension a hostel vyhledávání

V 11. století zaznamenal známý historik Kosmas legendu o založení Prahy. Podle jeho kroniky vyslala kněžna Libuše v 5. století posly, aby našli místo, které viděla ve svých snech: “Vidím město veliké, jehož sláva se dotkne nebes …”

V sedmém století skupina velmožů založila Moravu, které Byzantští později dali přídomek “Velká”. Tento bohatý stát se rozkládal na území dnešní České republiky.

Přestože byla česká knížata poddaná moravským panovníkům, přijala křesťanství a po pádu Velké Moravy získala autonomii. Přemyslovci byli prvním českým panovnickým rodem, mezi nimi byl i legendární kníže Václav.

Karel IV. je bezpochyby nejobdivovanějším český králem. Jeho intelekt, vzdělání, politické schopnosti a vytrvalost z něj take udělaly nejmocnějšího muže Evropy 14. století.

Negativním dopadem rozkvětu ve 14. století byla rostoucí moc církve. Instituce, kterou prosazoval Karel IV. a další hluboce věřící panovníci, začala ovlivňovat životy obyčejných lidí.

Po husitském hnutí byla situace v Českém království nestabilní. Velmi mladý král, Ladislav, stál v čele země, ale kvůli jeho věku a častým nemocem se vlády ujal Jiří z Poděbrad.

Praha 16. století se opět stala centrem Evropy. Rudolf II., Habsburk který postrádal politické ambice či schopnosti, ale byl milovníkem umění, historie, okultních věd a alchymie, z ní udělal hlavní město Habsburského císařství.

Přelom 16. a 17. století byl dobou nábožeských konfliktů nejen pro habsburské císařství, ale i pro celou Evropu. Na Čechy doléhal tlak habsburského absolutismu, především jejich náboženský diktát. Po husitských válkách se většina lidí, včetně českých šlechticů, přiklonila k protestantismu.

Anglická, francouzská a americká revoluce dominovaly 18. století a s nimi i sny o demokracii a republice. Marie Terezie z Rakouska, matka Marie Antoinetty, která v revoluci přišla o život, byla jedna ze skutečně osvícených, přesto absolutistických hlav císařství.

Po habsburských reformách v 18. století se lidé přesouvali do měst, protože bylo zrušeno nevolnictví. Nově příchozí mluvili česky, což nabouralo představu o plně germanizovaném měšťanstvu. Tato situace vedla k Národnímu obrození, hnutí, které mělo obnovit skutečnou českou kulturu.

Vztahy mezi Rakouským císařstvím a Pruskem vyústily v První světovou válku. Mnoho českých vojáků opouštělo rakouskou armádu a přeběhlo k Rusům nebo Srbům. Někteří z nich se stali svědky Říjnové revoluce a byli donuceni se jí zúčastnit. Podobně jako legendární postava Švejka jich mnoho vnímalo válku s nadhledem, jiní se jí rozhodli čelit.

Slovenští sousedé se rozhodli zapojit do českých snah. Nechtěli už být spojováni s Maďarskem, jehož agresivní politika mohla poškodit budoucnost Slovenského státu. V říjnu roku 1918 bylo založeno Československo.

Po Masarykově odstoupení z funkce se českým prezidentem stal Eduard Beneš. Přísný politik se rozhodl obnovit pořádek v zemi. Rok 1938 ale přinesl Mnichovský diktát, který nakonec vedl k nacistické okupaci.

Válka se blížila ke konci a Hitler byl už po smrti. Americká armáda ze západu a Rudá armáda z východu se blížily k českým hranicím. Sověti byli rychlejší a tento fakt byl pro Čechy a Slováky určující.

Šedesátá léta přinesla uvolněnější atmosféru. Po projevu Nikity Chruščova v roce 1956, kdy nový sovětský představitel zbořil Stalinův kult, se mnoho věcí změnilo. Čeští političtí vůdci byli nyní vzdělanější a usilovali o důvěru občanů. Svoboda slova už nebyla v ohrožení a české umění vzkvétalo, především kinematografie.

Roku 1989 se stalo něco neočekávaného. Byl 17. listopad a Prahou kráčel průvod lidí, kteří vzpomínali na studentskou demonstraci proti nacistům, která se odehrála v listopadu 1939. Klidná akce se záhy změnila v otevřenou protikomunistickou demonstraci.

Doba nově nabyté svobody zajistila rozkvět české kultury a relativně volný trh. První parlamentní volby v novém státě vyhrálo Havlovo Občanské forum. Tato vláda ale dlouho nevydržela, protože lidé měli dost slibů a chtěli radikálnější vedení.

Jedním z nejdůležitějších kroků Klausovy vlády byla takzvaná kupónová privatizace. Měla smazat komunisty nastolenou kolektivizaci soukromého majetku. Lidem byly rozděleny kupóny. Ty vlastně představovaly podíly na různých českých společnostech. Naneštěstí, jen málo českých občanů vědělo, jak tento fakt využít k vlastnímu prospěchu.